Fotit v Súdánu je zakázáno

Hned jak jsem se ráno probudil, tak mě odchytil šéfík ubytovny a pozval mě na čaj. Nasrovi je 30 let jako mně. Je ženatý, má 3 dcery a čtvrtý potomek – chlapec – je na cestě. Co půl roku jezdí pracovat do Saúdské Arábie jako řidič. Ve volném čase rád boxuje, což bylo na jeho zatnutých prackách vidět.

Seděli jsme v kofi šopu a on podotkl, že slečna čajmenka je sličná děva. Za peníze nabízí veškeré erotické služby až na sex, protože si musí do svatby zachovat panenství. Nevím, do jaké míry to byla pravda, takže jsem to vzal z rezervou. Každopádně vím, že i v takové islámské zemi jako je Súdán je v jeho hlavním městě ze peníze možné všechno.

Posléze jsem byl přizván k obědu. Kromě klasických fazolí jsme měli rybí omáčku v palačince, salát, jako dezert těstoviny na sladko s kokosem a na úplný závěr super sladký pomeranč.

Odpoledne mě vytáhl na čaj mladík Amru z Chartúmu, se kterým jsem se seznámil na ubytovně. Došli jsme do části trhu, kde byl jeden kofi šop vedle druhého. Netrvalo dlouho než jsem pochopil, že sedíme v daném kofi šopu, protože tam je ta nejkrásnější súdánská čajmenka, kterou jsem, kdy viděl.

Všude kolem byli jenom chlapíci, takže měla správný poker face, aby jí náhodou někdo neoznačil za prodejnou ženu. Všiml jsem si, že se usmála pouze, když jsem si s Amrem dělal selfíčko, protože jsou spolu kamarádi. Občas s ní nějaký chlápek popíjející čaj zkoušel flirtovat, ona ho však velmi úspěšně ignorovala.

Najednou se objevili mladí kluci a nabízeli vyčištění bot. Moje sandály byly slušně zaprášené, ale vyleštit je moc nejde. Několik mužů si zulo své topánky a kluci se dali do práce. Byli velmi mladí a možná že i sirotci. Ulicí občas prošel policista s kalašnikovem, takže jsem rád, že mě (díky mému vzhledu) neodstřelil jako člena islámského státu. Také sem tam procházely děti s certifikátem, že jsou hluchoněmé, požadující nějaké drobné.

Amru toho moc nenamluvil a tak jsem se dal do řeči s mladíkem z Chartúmu, který studoval v Tunisu. Pomohl mi překládat rozhovor se slečnou čajmenkou. Bylo jí 18 let, měla jedno dítě a byla čerstvě rozvedená. Jako vždycky se mnou začaly námluvy díky tomu, že jsem zápaďák. Slečna neměla ani tucha, kde je Česko a když jsem jí řekl, že stopuji kolem světa a žádné dolary nemám, tak zájem prudce spadl na nulu.

S Amrem jsme se vydali prozkoumat trh. Koupil trs banánu a dali jsme další čaj s mlékem. Ten v kombinaci s čerstvým bio banánem chutnal fantasticky. Při fotografování krámu s datlemi se strhla velká mela. Chlápek postávající opodál začal strašně řešit, že kolem mávám foťákem a přitom obchod nebyl vůbec jeho. Policista na motorce mě přivolal. Já jsem ho ignoroval a držel se Amrua. Celou situaci zklidnila ta nejmenší súdánská babička v širokém okolí. Všechny ty chlapíky doslova zjebala a pak si ještě vyžádala, abych ji vyfotografoval. Inu konec dobrý, všechno dobré.

Na večeři nás Amru vytáhl do odlehlé čtvrti do restaurace na rybu nilskou. Restaurace a jídlo působilo velmi prostě. Do toho zrovna nesvítilo pouliční osvětlení a tak jsme na jídlo ani pořádně neviděli. Klaudio říkal, že to tak je možná lepší. Čerstvost ryby se pozná až na druhý den na záchodě. To stejné platí i o mléku, sýru a vajíčkách. To jsou ty vůbec nejnebezpečnější poživatiny při cestách po světě. Člověk může být úplně v pohodě anebo může strávit pár dní na záchodě.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *