Námořníkem v Luxoru

V brzkém dopoledni mě probudil Abdul, který přijel na lodi z protilehlého břehu a pozval mě na čaj. Sedli jsme si do stínu pod strom a zakecali se. Potom přišla núbijská žena, která prodávala palestinské šátky. Když mi někdo něco nabízí, tak vždycky říkám, že to nepotřebuji a tím pádem vůbec nemusíme smlouvat o ceně. Ještě dodávám, že bych si ho nevzal ani, kdyby mi ho dala zdarma, protože jeden mám a ten mi stačí. Přemýšlel jsem, jak bych jí mohl pomoci, aniž bych jí daroval peníze. Nabídl jsem jí mé oblíbené datle, ale těch řekla, že má přebytek. Nabídl jsem jí, že ji nebo její 5-tiletou dceru můžu učit anglicky. Ona bohužel chtěla jenom peníze. Pokud by měla hlad, tak jí klidně i něco koupím ale vím, že tím, že jí dám peníze, vůbec nic v jejím životě nezměním a ona bude dělat dál to, co dělá.

img_4732-copy

Abdul mi později řekl, že přišla o manžela a je na všechno sama. Taky mi řekl, že má ráda sex, ale jako muslimka to nesmí v žádném případě dávat najevo. Abdul mi navrhl, že bych si ji mohl vzít a starat se o ni a o její dceru. Takto, aniž bych jí dal peníze, bych jí určitě obrovsky pomohl a mělo by to pozitivní dopad na celou komunitu. Já jsem vyjel na mou cestu kolem světa, abych jej objel a ne abych se někde zamiloval a zaseknul, i když byla sympatická a její dcera moc roztomilá.

img_4733-copy

Abdul mi nabídl, abych si odpočinul na jeho plachetnici. Dal mi hadr a já ji samou radostí začal čistit. Pak jsem si poprvé v životě zaplaval v Nilu. Byl to úplně úžasný pocit štěstí a radosti. Na sluníčku jsem usnul během pár chvil. Měl jsem hlad a tak jsem vyrazil na města. Stopnul mi nějaký chlápek a tvrdil, mi že je strejda Abdula, že vaří v restauraci a jede koupit koření na trh. Řekl jsem mu, že si chci koupit egyptskou snídani. On mi nabídl, ať počkám, že ji pro mě koupí, protože jako turistovi by mi dali větší cenu. Moc se mi to nezdálo, ale počkal jsem. Přinesl mi ji a tvrdil mi, že normálně stojí 170 liber (510 Kč) ale on ji koupil za 70 liber (240 Kč). Řekl jsem mu, že umím arabsky a v Egyptě žiji už skoro rok, takže moc dobře vím, co takové jídlo stojí. Vyměknul a řekl, že zaplatil 7 liber (21 Kč), což mi sedělo. Bylo cítit, že měl obrovský pocit viny a řekl, ze ho to mrzí, že chce být dobrý člověk. Odpustil jsem mu a šel jsem prozkoumat trh.

img_4736-copy

Nejprve jsem procházel kolem obchodů se všemožným harampádím, papyrusy, antikou a apod. Obchodníci na mě mluvil anglicky, byli velmi dotěrní a snažili se ze mě sedřít kůži. Bylo to jako procházka pekelnou ulicí. Já jsem však nehrál jejich špinavou hru, ale normálně jsem pozdravil – Salam Alejkum. Úplně přepnuli do lidské podoby a odpověděli s mi požehnanými slovy. Asi nabyli dojmu, že jsem Egypťan a dali mi pokoj. Prošel jsem další částí a u Mohameda, ze kterého jsem cítil dobrotu, jsem si nakoupil zeleninu.

img_4742-copy

Po cestě zpátky jsem z venku pokoukal na nějaké historické budovy a upaloval zpátky na loď, protože už jsem měl obrovský hlad. Po cestě jsem potkal Abdula a pozval ho na jídlo. Řekl mi, ať to připravím a zavolám ho. Tak jsem i udělal, ale i tak nepřišel. Asi mu to slušnost nebo nějaká tradice nedovolila. Nebo prostě neměl hlad a nechtěl mě přímo odmítnout. Měl jsem fazole, smažený lilek, falafel (fazolový karbanátek) a spoustu zeleniny a k tomu chleba. Jídlo na celý den za 30 Kč. Pustil jsem se do toho a skoro všechno to zbaštil, až jsem málem prasknul. Potom jsem si konečně mohl zdřímnout. Po pár hodinách mě probudil Abdul, který seděl na lodi.

img_4741-copy

Řekl mi, že večer jde na místní svatbu a že mě tam rád vezme. Byl jsem moc nadšený. Akorát, řekl že si musím koupit pivo nebo hašiš, abych si ji užil, že tam nic nedostanu. Řekl jsem mu, že dokáži tancovat bez omamných látek, ale on řekl, že taková je tady tradice. Trochu se mi to nezdálo, ale chtěl jsem moc na svatbu, tak jsem mu dal 100 liber (300 Kč) na hašiš, což se mi zdálo předražené, ale možná 3 krát více bych utratil na všechny ty památky a muzea, které tady v Luxoru jsou a já na to zas tolik nejsem. Zato jít na místní svatbu a poznat tak lidi a kulturu má pro mě někdy cenu zlata. Takové věci přirozeně zdarma, ale bez kontaktů není lehké se tam v každé zemi dostat.

dsc_0447-copy

Abdul šel sehnat ten matroš a já se mezitím osprchoval na záchodě. Batoh jsem si zamknul v útrobách Abdulovi lodi. Sedli jsme na převozní loď, kde byli jeho kamarádi a upalovali na západní břeh. Nejbližší most je odsud 10 km a tak se lidi běžně přepravuji na lodích, protože hlavní část města je na východním břehu a Údolí králů (faraonů) na západním.

dsc_0450-copy

Byl brzký večer a tak jsme nejprve sedli do čajovny na břehu Nilu. Srkal jsem čaj, se všema klukama jsem se seznamoval a poslouchal, jak se tady žije. Jeho kamarád Taja vlastní apartmán a potřeboval mou pomoc s propagací. Nabídl jsem mu, že mu udělám hezké fotky, video a facebookovou stránku. Abdul se skočil převléct a vrátil se v tradičním saídském plášti se šálou. Moc se mi líbila a tak jsem řekl, že bych si přál taky jednu. Taja mě vzal k sobě domů s tím, že jednu má. Řekl jsem mu, že mu za ni nemůžu zaplatit, ale že mi jí může darovat za mou pomoc. Kouření hašiše či marihuany ústy na mě nikdy nemá silný vliv a tak tady v Egyptě zkouším tzv. dabus, cože je spálení hašiše ve sklenici a inhalování nosem. Hašiš jsem nekouřil pár měsíců. Po chvíli naběhl stav opojení a já si ho užíval. Mám schopnost procítit, jací lidé jsou a když jsem zkouřený, tak ještě větší.

dsc_0455-copy

Najednou jsem všechny ty mé kamrády viděl jakoby bez masek. Viděl jsem kdo je dobrý a kdo je zlý. Viděl jsem, jak se mnou manipulují a všemožnými záludnými způsoby se ze mě snaží jenom dostat peníze. Vůbec jsem nebyl jejich kamarád. Byl jsem jenom další chodící dolar, se kterými hraji tuto ohavnou hru. Neskutečně se mnou manipulovali, využívali emoce a toho, že jsem sám, utočili na mé čakry a spoustu dalšího. Nabízeli na mi Tajův apartmán s velkou slevou. Řekl jsem, že chci spát na lodi zdarma nebo že tady jsou hostely do 100 korun za noc. Nabídli mi, abych tedy spal v čajovně za 100 Kč. Pak Taja hrál divadlo, že myslel, že mu zaplatím za ten jeho plášť. Mustafa mi chtěl za napálenou cenu prodat saídskou šálu. Abdul mě pobídl, abych klukům koupil pivo, které tady stojí 60 Kč jedno. Bylo mi z toho na zvracení a musel jsem všemu tomu tlaku těžce odolávat. Vím, že by mě nikdo z nich přímo neokradl, ale triků, jak z turistů a cestovatelů vymámit peníze, mají nepočítaně.

dsc_0459-copy

Přestal jsem se s nimi cítit dobře. Sundal jsem plášť s tím, že ho nechci. Abdul si potom ze mě začal dělat srandu, že jsem gelba, což znamená, že nemám obřízku. To už se neslo v přátelštějším duchu. Taja byl taky gelba, protože když byl malý, tak jeho otec neměl peníze na tento chirurgický zákrok. Pochopil jsem, že to je pro ně stejně důležité asi jako pokřtění. Já nemám za sebou ani jedno, takže se do toho můžu akorát vcítit. Nakonec se ukázalo, že my neobřezaní jsme v přesile. Abdul si i tak ze mě průběžně vystřeloval. Všichni kluci pokuřovali hašiš nebo pili whisky. Seděl s námi jeden pár, který byl tichý a oblečením se odlišoval. Řekli mi, že je úspěšný podnikatel se Saúdské Arábie a že si přijel zakouřit hašiš, protože v Saúdské Arábii je za to trest smrti. Lehčí provinění jsou potrestány veřejným bičováním v centru města s tím, že se křičí, co provinilec udělal.

dsc_0462-copy

Pánovi jsem řekl, že když jsem byl v Kuvajtu, tak jsem 2 měsíce usiloval o to, abych dostal aspoň 3-denní tranzitní vízum, ale i to byl problém. Nabídl mi, že mi napíše zvací dopis a za pár dní, kdyby se všechno podařilo, bych mohl být v Saúdské Arábii. Bylo to až neuvěřitelné. Ptal jsem se, jestli chce opravdu pomoci takovému bláznovi, jako jsem já. Říkal, že pokud by takto pomohl a já bych se náhodou stal muslim, tak by to pro něj byl obrovský dobrý skutek a Alláh by ho za odměnil. Také mi řekl, že se situace s vízy zlepšuje a v budoucnu to bude snadnější se tam dostat. I když je návštěva Arábie mým snem, nechtěl jsem teď odbočovat z mé cesty Afrikou, protože si teď od muslimů potřebuji více než trochu odpočinout. Každopádně jsem z toho pána cítil něco neskutečně krásného a obrovsky mě Arábie láká. Hodina pokročila a my sedli do auta a jeli na svatbu. Pán při rozjezdu prohlásil “ve jménu boha”. V našem chápání to je jako bychom řekli bezpečnou cestu.

dsc_0484-copy

Na svatbě bylo neskutečně mnoho lidí. Byl jsem ještě pod vlivem hašiše a tak jsem vše prožíval hluboce. Připadal jsem si strašně divně, snad nejdivněji v životě. Hudba a tanec byly velmi zvláštní. Připadal jsem si jako na jiné planetě. Abdulovi jsem už vůbec nevěřil, ale i tak jsem ho pozval na pivo, protože jsem věděl, že ho má rád a nějak jsem se chtěl odvděčit na nocleh na jeho lodi. Do piva jsme si dali panáka whisky a bylo nám fajn. Bylo zvláštní sledovat tuhle podivnou arabskou kulturu, chlapíky v pláštích a zároveň s nimi pít pivo, které mi k nim vůbec nesedělo. Pro mě právě to pivo bylo jediné pojítko s domovem a tak jsem si aspoň trochu připadal normálně. Pak jsem to s nimi rozjel na parketě a udělal pár videí. Potřeboval jsem se vyčůrat a tak mě vzali do domu ženicha. Když jsem vcházel, tak panímáma zrovna halekáním vítala rodinného příslušníka, což bylo strašně orientální a exotické.

dsc_0483-copy

S Abdulem jsem dorazil do přístavu. Ještě než jsme naskočili na loď, tak se vyčural do vody, ne však vestoje, jako my u stromu, ale v dřepu, což bylo strašně vtipné. Omluvil se mi, že to není hezké, ale že holt musel a pro mě to bylo minimálně vtipné. Převozník mě hodil na druhý břeh a já ulehnul do lodi a spal jako dřevo. Už dlouho jsem chtěl přespat na lodi a tak se mi splnil další sen.

dsc_0492-copy

Ráno kolem 8 hodin mě vzbudilo slunce. Tajovi jsem slíbil, že mu pomůžu s propagací, ale jenom pomyšlení, že ho uvidím znovu, se mi hnusilo. Jeho plášť společně s psaným poděkováním pro Abdula jsem nechal v útrobách lodi a zmizel hned, jak to bylo možné.

dsc_0443-copy

Lidi, kteří tady pracují v turismu, jsou neskutečně dotěrní. Od dob egyptské revoluce tady není moc turistů, což je fajn pro cestovatele. Zato na ty statečné, kteří tady dojedou, skáčou jak sarančata. Zatím nejhorší to bylo tady v Luxoru. Při hledání nějakého levného ubytování jsem pokoukal na památky, ze kterých je cítit starobylost a duch faraónů. Celý den jsem se dospával v hotelu.

img_4745-copy

Na večer jsem šel na trh koupit si ovoce k již osvědčenému prodejci Mohamedovi. Cítil jsem se s ním moc fajn a tak jsem k němu přisedl. Pozval mě na čaj. Překvapilo mě, že je ze Saúdské Arábie. Takhle nějak si představuji, že vypadal muslimský prorok Mohamed. Je mu 24 let a už 3 roky žije v Egyptě, kde se oženil. Neuměl anglicky a tak nevím přesně, jak se tady dostal, ale říkal, že rád občas pije pivo. Což se v Arábii nesmí. Každý den na trhu prodává ovoce od 7 ráno do 11 večer. Celý život a socializace se mu odehrává na trhu, kde tráví celé dny.

img_4746-copy

Po cestě z trhu jsem nakouknul do náhodného kostela. Cítil jsem tam obrovskou úlevu od islámu a jeho tlaku, který je na mě při styku s lidmi vytvářen. Připadal jsem si prostě jako doma a i z těch egyptských křesťanů, které jsem tam potkal, jsem měl větší pocit blízkosti, než z egyptských muslimů. V hotelu jsem spal venku na balkoně, protože byla příjemná tropická noc.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *